Radost Zdeňkova splněného snu - za rybami po Britské Kolumbii
13.12.2015 19:59
Brzy ráno jsme nahodili plni naděje, že se nám podaří ňáké ty dinosaury zdolat, avšak jak den ubíhal bez záběru, začal jsem podléhat skepsi. Už jsem párkrát zažil proseděný den u Frazeru bez jediného záběru. O to víc jsme byli vypruzení, když jsme mohutná těla ryb viděli vyhupovat se nad hladinu mimo dosah náhozu. Okolo nás však bylo na co se dívat, co chvíli nám nad hlavami přelétl orel, či orlovec říční a chlazené pivo nám udržovalo náladu.
Na jaře mě kontaktoval Martin, kamarád kamaráda, který žije jako já v Kanadě, že se za ním chystá tatík z Čech, vášnivý to muškař, se snem vytáhnout si lososa, že on sám neví kdy a kudy kam
a jestli bych neměl čas a chuť jet s nima na ryby. Čas byl, chuť je stále a po domluvě termínu
a podmínek jsem začal plánovat.
Taťka Zdeněk přilétal na začátku září. Pro rybolov na Vancouver Island ideální načasování, s trochou štěstí by se daly chytit všechny druhy pacifického lososa!
Plán A, zahrnující lov lososa královského a kisuče na řekách zapadního pobřeží i s domluvenou roubenkou a místním kmenovým odborníkem na divočinu, vzal na konci léta za své. Na celém zapadním pobřeží USA a Kanady rekordní nedostatek srážek zavinil pokles hladiny všech řek,
proto Kanadský úřad rybářství pro rybáře uzavřel veškeré toky na Vancouver Islandu a jihu Britské Kolumbie, s výjimkou několika málo toků. Plán A v troskách.
Po příjezdu Martina se Zdeňkem jsem navrhl plán B: Rybaření na Vancouver Island v braktické vodě a po té přesun přes Fraser river na sever BC na Naas river. Tento plán po zhodnocení finanční a časove zátěže vzal taky za své. Tak jsme tedy pokračovali dle chuti, nálady a nastálé situace za dodržení přírodních a společenských pravidel.
Zdeněk je velice příjemný chlapík, nabitý zkušenostmi z řek Zapadních Čech, výborný muškař, natěšený a s velikou chutí, i se synem Martinem, se plně oddali do mých rukou. Hned po příjezdu, bez řádné aklimatizace, se pustil do vazání mušek dle místních úspešných vzorů. První setkání s kanadskou přírodou zažil při vyjízďce na loďce v zálivu před mým domem, kde nádherná příroda s místní florou i faunou ho dostávala do stavu extáze. Během večera jsme viděli tuleně, mývala, orla bělohlavého, bernešky a večer nám svým řevem zpestřoval i mohutný lachtan.
Čekal nás první přesun k řece a po nákupu povolenek, které jdou pořídit i přes internet, jsme vyrazili. S vědomím, že nás nečeká jen asfalt, jsem s potěšením kvitoval, že Martinova dodávka GMC Safari má náhon na všechna kola. S nutnou zastávkou k nákupu pepřáku na medvědy, petard
a chybějící výbavy v obchoďáku Cabellas, kde se na prostoru českého Tesca prodává vybavení do přírody, na lov a ryby, nám cesta zabrala většinu dne. Nutno podotknout, že ujetých 350 km je pouhá polovina vzdálenosti z jihu Vancouver Island na sever. Na rozloze poloviny ČR žije necelých 800 tis. obyvatel, z toho polovina ve Victorii, hlavním měste BC. Cestou jsme míjeli jednu z „povolených“ řek, Cambell River a jen pohled z mostu nás utvrdil, že sem naše cesta nevede. Tato krátká řeka je vyhlášená tahem lososů gorbuša a královských je tak populární, že rybáři ze všech koutů světa zde stojí v proudu sotva metr od sebe. Děkujeme a odjíždíme dál na sever k malé řece, která v místech kde se vlévá do moře, nabízí dobré dva kilometry braktické vody. Po příjezdu nám zbývaly dobré dvě hodinky do západu slunce, tak hned jsme se navlékli do broďáků. Ještě než jsme přebrodili řeku, zastavilo při nás auto, z kterého vyskočil kamarád Chris a hned se nám pochlubil fotkou parádního kisuče z minulého dne. Zdeněk mu za to chlubení takticky zabavil nejoblíbenější mouchu, malou červenorůžovku s težkou zlatou hlavou. Tok je znamý svým tahem lososů gorbuša (pink salmon), tak jsme navázali mouchy růžové, moje prozatím nejúspěšnější barva.
Hned v prvním zákrutu jsme věděli, že tu jsme ve správný čas, řeka byla plná lososů, kteří se rvali proti proudu k místu zrození i smrti. Chytit lososa i při takovém množstvi v řece však není vždy jednoduché. Lososi od vstupu do sladké vody přestanou žrát, převládá pud rozmnožovací a na nástrahy útočí čistě z agresivity. Zdeněk však po desátém náhozu hlásil: je tam! Mám lososa! Johó! A zdolával nádhernou rybu, která se prudkýmy výpady a skoky snažila
vysvobodit nadšenému rybáři, který drží na prutě svůj první kanadský úlovek. Ryba ve výskocích ukazovala své stříbrné tělo, což znamenalo, že musela vyjet z moře nedávno, pacifičtí lososi totiž mění barvu krátce po styku se sladkou vodou z řek a potoků.
Po zdolání ryby jsme zjistili, jak jsem se mílil! Nebyl to losos, ale byl to krásný exemplář steelheada, migrující forma duháka, který buď vyjel do řeky krmit se na jikrách třoucích se lososů, sám se třít, nebo obojí.
Steelhead je nejjcenější úlovek pro severoamerické muškaře a Zdeněk si ho uloví jako svou první rybu! Čiší z něj nadšení a nakažlivá radost, která ho neopustí. Ještě ten večer jsme chytli přes tucet krásných
lososů gorbuša a toho nejstříbrnějšího s chutí snědli udělaného na grilu. Ještě před západem slunce se na řece, 200 metrů pod námi, vynořil medvěd baribal a my mu spkojeni s dnešním večerem vyklidili pozici.
V přírodním kempu, který s námi sdílel pouze kanadský pár velmi
pokročileho věku, se Zdeněk hned pustil do vázání úspěšné Chrisovy mouchy, co mu plynová lampa a dioptrické brýle dovolovaly. Oči mu zaří po prvním vydařeném večeru.
Ráno se po mohutné snídani vrháme zpět k řece a každou chvíli taháme krásné exemplaře lososů gorbuša.
Dokonce nerybář Martin si vytáhl svou první rybu na můj pstruhový prut, radost této povedené rodinky byla opravdu nakažlivá.
Ráno se po mohutné snídani vrháme zpět k řece a každou chvíli taháme krásné exemplaře lososů gorbuša. Dokonce nerybář Martin si vytáhl svou první rybu na můj pstruhový prut, radost této povedené rodinky byla opravdu nakažlivá.
V jednu chvíli Zdeněk začal povykovat: Mám ho! Ten je! A já k němu spěchal, divíc se, co tak vřeští, dnes už po tolikáté rybě, a hned jsem viděl proč. Na prutu měl krásný kousek lososa kisuče, který už byl po době strávené v braktické vodě nádherně zbarven do červena.
“Sledoval jsem ho půl hodiny mezi pinkama, než zabral“, líčil s očima zařícíma štěstím, když rybu zdolával. Třetí druh migrující ryby v jeden den je celkem úspěch. Byl jsem nesmírně rád, že nám první prochytaná
“Sledoval jsem ho půl hodiny mezi pinkama, než zabral“, líčil s očima zařícíma štěstím, když rybu zdolával. Třetí druh migrující ryby v jeden den je celkem úspěch. Byl jsem nesmírně rád, že nám první prochytaná
řeka přinesla tolik úspěchů!
Na druhý den jsme vyrazili směr západní pobřeží do Nootka Sound. Kamarád Marley, který d
ělá průvodce mi poslal echo, že kingové (losos královský) zrovna najíždějí do řek a potoků a dal nám tip, kde je část řeky otevřena k rybolovu. Asi 350 km nám zabralo celý den a ani nebudu zmiňovat kolik krásných, ale zavřených řek jsme míjeli. Západní pobřeží Vancouver Island je vyhlášené častým deštěm a po celé dva dny nám opravdu vydatně pršelo. Našli jsme parádní přírodní kemp u řeky (zavřené) plné lososů a my jen záviděli třem medvědům, co neúnavně proháněli kingy jen 100 metrů od nás, ti na žádné zákazy lovu nehráli. Dobře do půlnoci jsme slyšeli jejich útočné výpady do proudu. Ráno jsme nechali medvědy pobíhat okolo stanů a vyrazili na lovné místo. K nádherné malé říčce jsme se museli hodnou chvíli prodírat hustým deštným porostem, nejlépe jít po medvědí stezce! V Kanadě se rybář nepohybuje tiše, nýbrž haleká, zpívá a vydává hrdelní skřeky. Vidět Méďu z dálky přes řeku je pěkné, ale potkat medvědici s mladýma ještě v hustém porostu už taková zábava být nemusí. 
Říčka byla nádherná, břehy poseté medvědinci různého staří, ale po kilometru prochytávání tůní i proudných úseků, jsme zavadili jen o pár pstruhů, ale my jsme zde však byli kvůli jiné rybě. Hodina marnosti a hledání příčin proč tu ryby nejsou, když Marley tu před 5 dny vytáhl Kinga
i steelheada, jsme dorazili k padlému stromu přemosťujícímu tok a pod ním jsme je našli. Z pod kořenu padlého stromu vyjíždeli Kingové a zahlédl jsem i stříbrné tělo kisuče, napočítali jsme okolo 30 ryb, pár jich mělo dobře přes metr. Zdeňkovi se po chvíli podařilo najít správný úhel, jak dostat mouchu až k rybě a dup! Mohutná síla mu začala rvát šňůru z navijáku. Snad minutu trval boj, než se rybě podařilo zajet pod kořen a nechala Zdeňka stát na břehu s klepajícíma se kolenama a urvaným návazcem.“To je síla a tah“ funěl rozčileně navazujíc novou mouchu třesoucíma se rukama. Museli jsme rybám dát pivní pauzu, poplašené hejno se skrylo pod obrovský kořen. Po půlhodině jsem to zkusil já, bohužel se stejným výsledkem, tj. urvaná moucha a poplašené hejno. Zdeněk to však nevzdával a po hodině ho tam měl! „Marťo toč to!“ Halekal a po 20 minutách boje se mu podařilo vytahnout nádhernou rybu. Přál bych všem vidět to nadšení a radost rozklepaného Zdeňka. Ta radost tohoto skromného pána mě velice hřála. Ryby v tůni byly poplašené a my se vrátili za medvídky do kempu, kteří se neúnavně snažili chytit rybu. Ráno nás čekal dlouhý přesun ke mně domů a pak za tajemným dinosaurem – jeseterem na řeku Frazer.
Po jednodenní pauze, vymydlení, vypraní a do růžova vyspaní jsme vyrazili na trajekt do Vancouveru a přejezd přes Pobřežní pohoří. Samotná cesta je super zážitek, na trajektu nám několikrát mávla ocasem velryba, navštívili jsme olympijskou vesničku ve Whistleru a několikeré ledovce nas nutili zastavovat a fotit jejich drsnou krásu.
Ještě nutná zastávka v Chlastomarketu a rybářských potřebách, kde jsme doplnili zasoby, tj. pivo pro nás a nasolené lososí jikry pro jesetera.
K jeseteří tůni se nedá dojet ani autem s 4x4, tak posledních pár set metrů na pláž jsme museli snést veškeré vybavení ručně. Už zdálky jsme viděli, že nebudeme sami. Mladíci patřící k místnímu indiánskému kmeni zrovna na pláži zdolávali nádhernou rybu a my zvědavě seběhli k nim, zrovna když ji už měli u písečné pláže. Byl to krásný vousatý jeseter meřící dobře přes dva metry. Takže rychle navázat velký jednohák, 300 gramové zavaží, které udrží návnadu na dně i v mohutných spodních proudech Frazeru a nahodit. Než jsem tak stačil učinit, Indiánští kluci už měli na prutě dalšího jesetera, tenhle však ne a ne se zastavit, během chvilky sebral desítky metrů sňůry a vypnul se, jen jsme zahlédli v půlce řeky převalit se jeho mohutné tělo. Nahodil jsem do tůně jen pár metrů od našich nových přátel a čekal. Během dalších 3 hodin jsem měl jen jeden záběr a kluci vytahli 4 jesetery a další 3 jim spadli! Stejné místo, stejné háky,....jiná návnada! Používali jikry z lososů, které ulovili tentýž den, pěkně čerstvé a ty jeseterům rozhodně voněly lépe, než naše naložené z obchodu. Proběhl výměnný obchod k oboustranné spokojenosti, dvě třpytky za jikry. My však už byli znavení celodenním cestováním, proto jsme postavili stany přímo na plaži a usnuli, já nahozený jeden prut s rolničkou na špičce, hned vedle spacáku. Samozřejmě mě uprostřed noci vzbudil zvuk rolničky a než jsem stačil vyskočit ze spacáku, ryba si už vzala dobrých pár metrů přes povolenou brzdu a i když jsem ji dotáhl na maximum, stále jela a jela a já už věděl, že tu mohutnou sílu nezastavím a jsem si přál, ať se vypne, nebo urve v návazci a ne ve šňůře. Přaní se mi splnilo, ryba se vypnula a já si mohl jít zas lehnout, už nenahozeno. 
Ještě nutná zastávka v Chlastomarketu a rybářských potřebách, kde jsme doplnili zasoby, tj. pivo pro nás a nasolené lososí jikry pro jesetera. K jeseteří tůni se nedá dojet ani autem s 4x4, tak posledních pár set metrů na pláž jsme museli snést veškeré vybavení ručně. Už zdálky jsme viděli, že nebudeme sami. Mladíci patřící k místnímu indiánskému kmeni zrovna na pláži zdolávali nádhernou rybu a my zvědavě seběhli k nim, zrovna když ji už měli u písečné pláže. Byl to krásný vousatý jeseter meřící dobře přes dva metry. Takže rychle navázat velký jednohák, 300 gramové zavaží, které udrží návnadu na dně i v mohutných spodních proudech Frazeru a nahodit. Než jsem tak stačil učinit, Indiánští kluci už měli na prutě dalšího jesetera, tenhle však ne a ne se zastavit, během chvilky sebral desítky metrů sňůry a vypnul se, jen jsme zahlédli v půlce řeky převalit se jeho mohutné tělo. Nahodil jsem do tůně jen pár metrů od našich nových přátel a čekal. Během dalších 3 hodin jsem měl jen jeden záběr a kluci vytahli 4 jesetery a další 3 jim spadli! Stejné místo, stejné háky,....jiná návnada! Používali jikry z lososů, které ulovili tentýž den, pěkně čerstvé a ty jeseterům rozhodně voněly lépe, než naše naložené z obchodu. Proběhl výměnný obchod k oboustranné spokojenosti, dvě třpytky za jikry. My však už byli znavení celodenním cestováním, proto jsme postavili stany přímo na plaži a usnuli, já nahozený jeden prut s rolničkou na špičce, hned vedle spacáku. Samozřejmě mě uprostřed noci vzbudil zvuk rolničky a než jsem stačil vyskočit ze spacáku, ryba si už vzala dobrých pár metrů přes povolenou brzdu a i když jsem ji dotáhl na maximum, stále jela a jela a já už věděl, že tu mohutnou sílu nezastavím a jsem si přál, ať se vypne, nebo urve v návazci a ne ve šňůře. Přaní se mi splnilo, ryba se vypnula a já si mohl jít zas lehnout, už nenahozeno. Brzy ráno jsme nahodili plni naděje, že se nám podaří ňáké ty dinosaury zdolat, avšak jak den ubíhal bez záběru, začal jsem podléhat skepsi. Už jsem párkrát zažil proseděný den u Frazeru bez jediného záběru. O to víc jsme byli vypruzení, když jsme mohutná těla ryb viděli vyhupovat se nad hladinu mimo dosah náhozu. Okolo nás však bylo na co se dívat, co chvíli nám nad hlavami přelétl orel, či orlovec říční a chlazené pivo nám udržovalo náladu.
Hodinu před západem přišel první pořádný záběr a já se vrhl k prutu, zasekl a hned jsem ucítil pořádný tah! Ryba si vzala několik desítek metrů, než se mi podařilo ji zastavit. Dalších 20 minut trvalo, než jsem ji přes několikeré výpady přitáhl k pláži. Nádherný šedavý obr se mrskal v mělčině a mnou pumpoval adrenalin. Zdeněk byl v mžiku jen v trenkách a vrhl se za rybou do ledové vody, držel ji za ocas a snažil se s funěním ji nadzvednout. „Víc než sud piva“ halekal a řehnil se od ucha k uchu. Meření potvdilo mé jásavé tušení: 2,10 metru, můj nový rekord na Horním Frazeru! Vyfotit, polaskat se s fousatym dinosaurem a pustili jsme ho zpět do divokého Frazeru. Další záběr na sebe nenechal čekat ani 5 minut, ryby vyjely k pláži na noční krmení.
Tentokrát se prutu chopil Zdeněk
Tentokrát se prutu chopil Zdeněk
a poctivě si vytáhl krasavce 180 cm velkého a opět za ním skočil do ledové vody a potěžkával fousatého obříka. 
Jeho nadšení a smích řinčel nad hladinou! Začlo se nám dařit, během pár hodin jsme jich vytáhli ještě pět, 180 cm, 160 cm a dva baby...cca 80 – 100 cm. 
Den se nám krásně vydařil a my dali spočinout namoženým svalům.
Jeho nadšení a smích řinčel nad hladinou! Začlo se nám dařit, během pár hodin jsme jich vytáhli ještě pět, 180 cm, 160 cm a dva baby...cca 80 – 100 cm. Den se nám krásně vydařil a my dali spočinout namoženým svalům.
Ráno jsme se pobalili a vyrazili k našemu poslednímu společnému přesunu, dolů po Frazeru směr Vancouver, kde jsme se na ferry terminálu rozloučili. Martin s taťkou Zdeňkem nadšení z výletu a úlovků a já rád, že se výlet vydařil i přes prvotní potíže s plánováním, kvůli zavřeným řekám.
Bylo mi velkou ctí provázet po krásách Britské Kolumbie Martina a Zdeňka a být svědkem jejich neutuchajícího zapálení k rybolovu a přírodě vůbec!
Petrův Zdar!